All inklusive za svobodu

Podobně jako je mateřská dovolená dovolenou jen v uvozovkách, tak i naše současné dovolené zatím postrádají některé prvky (většinu 😊) z těch předešlých. Lhala bych, kdybych napsala, že se mi občas nezasteskne. Že mi občas nechybí ten pocit v břiše, který způsobuje fakt, že nevíte, kde budete večer spát. Že mi neschází večery v horách s oblohou posetou hvězdami. Každý večer hrát karty, popíjet místní alkoholické nápoje a povídat si. Spát v autě a ráno si vyčistit zuby v potůčku. Utéct z hnusného kempu. Potkat medvědy a bát se jen o sebe. Narazit na chřestýše a mít srdce až v krku. Lézt po horách a v moři se vykoupat spíš tak na osvěžení. Usnout na pláži. Přečíst si knížku a přemýšlet o životě. Jít v horách a nepřemýšlet o ničem. Odškrtávat cíle jeden za druhým, stejně jako najeté kilometry a navštívené země.

Zkusili jsme si poznávací zájezdy s důchodci. Prochodili jsme Korsiku, projeli jsme západní Ameriku, s batohem na zádech procestovali Kubu. Najeli tisíce kilometrů auty různých velikostí. Milionkrát jsme se ztratili. A teď se snažíme vtěsnat alespoň malý kousek toho všeho mezi nás a naše malé špunty. Nenechat si všechno vzít jen proto, že tak se to dělá, že tak je to správně, že tak by se to mělo být, když se vám narodí děti.

A tak ukazujeme dvojčatům náš svět a oni na oplátku ten náš naplňují na první pohled sysifovskými činnostmi. Po pláži společně sbíráme mušličky, abychom je mohli během cesty zase vysypávat. Hodiny a hodiny vykopáváme v písku díry, abychom je pak znovu a znovu zasypávali. Stavíme bábovky pro jejich okamžitou zkázu. Snažíme se po malých kyblíčcích vylévat moře. Pozorujeme, jak naše děti běhají tam a zpátky bez toho, že by chtěly někam doběhnout. Máme cíl, ale víme, že k němu nemůžeme nikdy dojít. Pro nás dospělé jsou to činnosti často nesmyslné. Pro malé děti ne. Ony objevují svět, potřebují si ho osahat, načichat a ochutnat, chtějí zjistit, jak to všechno funguje. A k tomu potřebují rodiče s nekonečnou trpělivostí a hromadu pozornosti.

Jaká je dokonalá dovolená? Existuje vůbec? Nebo je to jen chiméra? Podobně jako dokonalá máma a dokonalé dítě? Moc si přejeme, aby naše dovolené byly co nejlepší. Malujeme si je co nejdokonalejší, protože jsou tak výjimečné. Když se nám poštěstí, odjedeme jednou za rok vstříc sluníčku, šumějícímu moři a novým zážitkům. A pak jeden den střídá druhý a my se neumíme těšit z okamžiků. Toužíme po dokonalých zážitcích poskládaných jeden na druhém, ale zapomínáme, že dovolená se vlastně nijak neliší od našich běžných dní. Že neexistuje žádný lektvar, který bychom si dali na začátku a celou dobu nás provázelo štěstí. Dokonalá dovolená podle mě není o tom, že vše vychází podle plánu, když celé dny svítí slunce, děti nebrečí a vy máte jen dobrou náladu. Vysněná dovolená může být i ta, na které vás přepadne bouřka, ta, na které se pohádáte, máte hlad, ztratíte se a vaše dítě se nesmí koupat v moři. My jsme ti, co rozhodnou, jak ji proŽIJEME.

Nerada nechávám okolnosti, aby rozhodovaly o mých vzpomínkách. Před lety jsem si v jedné knize přečetla důležitou věc. Po letech jsem na ni v jiné knize narazila znovu a zjistila jsem, že se tehdy stala součástí mých hodnost, začala mi usnadňovat život v mnoha směrech bez toho, abych si ji byla vědoma. Prostě se stala mojí součástí a začala ovlivňovat to, jakým způsobem řeším různé situace. Ten princip je vlastně úplně prostý. Vezmete si situaci, před kterou stojíte a zařadíte ji do jedné z kategorií - situaci buď mohu změnit nebo ne. Pokud se nedá změnit, pokusím se ji přijmout, pokud změnit jde, udělám vše proto, abych ji změnila. To jsou jediná správná rozhodnutí, která lze udělat, aniž byste zbytečně plýtvali svou životní energií. Pokud budete chtít změnit věc, která změnit nejde nebo pokud nebudete dělat nic, když ale můžete, budete přicházet o sílu, která by se vám hodila někde jinde.

"Jaká byla dovolená?" Asi by s námi muselo spadnout letadlo, abych vám řekla, že jsme si to neužili. Důvod není ten, že bych vás chtěla naštvat, nebo si nechtěla přiznat, že něco nešlo podle plánu. Důvod je ten, že pokud nějakou situaci nemůžu změnit, pak se ji snažím přijmout takovou jaká je. Prší, ok navštívíme s dětmi akvárium. Nenajíme se s dětmi v klidu v restauraci, dobře, uvaříme si, když je tu ta možnost. Pohádáme se, stává se, řekneme si, co nás naštvalo a když to půjde, zkusíme to udělat jinak. Na fotkách vypadáme spokojeně ne proto, že by se nám vydařila dovolená bez breku, bez deště a bez komplikací. Jsme spokojení, protože se snažíme užít, že jsme spolu.

Když vám řeknu, že byste si měli zařídit letenky, auto, ubytování, najít pláže, naplánovat výlety, 3x za celou dovolenou kompletně sbalit a vybalit celou rodinu, každý den připravit snídani, svačinu a večeři, minimálně 2 hodiny denně strávit s malými dětmi v autě, přes den mít jen jedno teplé jídlo, ani jednou nejíst v restauraci, dostat pokutu. Taky bych vám řekla, že vaše dítě dostane hysterický záchvat uprostřed jeskyně, že na pláži si lehnete jen jednou, neusnete nikdy a kávu si vypijete v klidu pouze 2x. Pro některé z vás by to byla spíš noční můra než příjemně strávený čas s rodinou.

Pro nás ne, já vidím jiné věci. Jsem hrdá na to, že jsme s dvěma malými dětmi zvládli cestu letadlem. Procestovali téměř celý ostrov a najeli 2000 km. Objevili pláže téměř bez lidí. Poznali místní lidi a jejich otevřená srdce. Pozorovali radost v očích našich dětí, protože každý den objevily něco nového, protože si mohli hladit zvířata, pozorovat ovce a ochutnávat místní jídlo. Bydleli jsme v domech, kde jsme se cítili jako doma. Měli soukromí. Obětovali jsme all inklusive za svobodu. Za volnost a nezávislost. Za to, že můžeme jet kamkoliv a být tam jak dlouho my sami chceme.

Dělejte to, co vám přináší radost. Ovlivňujte situace, které ovlivnit můžete. Pokorně přijměte ty, které ovlivnit nejdou. Někdy je to hrozně těžké, ale jde to.