Jsem dobrá máma? No, to se uvidí...

Blog slaví druhé narozeniny a vstupuje tak do magického třetího roku svojí existence. Pokud bude tak bouřlivý jako třetí rok s mými dětmi, pak se máme na co těšit.

Přemýšlela jsem, komu nebo čemu bych měla věnovat tento slavnostní článek. V pořadí padesátý pátý. Došla jsem k tomu, že bych ho dnes chtěla věnovat sobě 😊. Trochu sobecky a zároveň, pokud to jde, ruku v ruce s pokorou.

Před dvěma lety mi jedna velmi vnímavá žena napsala:

"Vidím Vás nyní jako kdyby Vás někdo tlačil seshora dolů a vy nemůžete vstát a letět. Jste jak v zajetí. Víte, že musíte dělat to, co děláte, ale zároveň vás to nenaplňuje. Reálný život vás trochu zašlapal, děláte, co musíte, ale ne co chcete. Nemáte prostor pro tvoření a je to Vaše bytostná podstata. Tvořivá energie vzniká při čemkoli, co děláme srdcem a opravdu nás to celé naplňuje. Najděte si prostor jen pro sebe, ve kterém budete dělat to, co Vás opravdu těší."

Když jsem to tenkrát četla, svíral se mi žaludek. Především tou pravdivostí, která v tom všem byla. Vždycky jsem si představovala, že tvořivost znamená vytvářet něco hmatatelného, háčkovat, malovat, vyšívat...Ale šlo o jinou tvořivost, takovou, která vychází zevnitř. Nutkavá potřeba ze sebe "něco" dostat. Dělat věci z vnitřní podstaty, pro svoje potěšení.

Začala jsem psát, ne protože by mě to zrovna v tu chvíli napadlo. Protože to byla moje dávná touha. Přenášet slova na papír a vytvářet tak příběhy. Je to moje terapie. Třídím si myšlenky. Dělám pořádek. Možná za to mohlo psaní, ale najednou jsem měla potřebu víc bojovat o svůj prostor. Začala jsem mnohem víc přemýšlet o svých potřebách. Teď o nich začínám mluvit a pracovat i s vámi.

Sedávají naproti mně maminky malých i větších dětí a já vidím nejenom křehkost ženství, ale také její ohromnou sílu a energii, odolnost a starostlivost. Vyčerpání. Úsměvy, za kterými se schovává trocha bolesti. Bolest, za kterou je nezměřitelná láska. Obětavost a laskavost.

Před dvěma lety mi někdo nastavil zrcadlo. Nezměnila jsem rozhodně všechno, ani ne ze dne na den, možná mi taky chvíli trvalo, než jsem si některé věci přiznala. Ale jsem k sobě daleko laskavější než jsem kdy bývala.

Tento týden se mi podařila jedna věc, kterou bych se jistě dřív nechlubila. Když jsem odjížděla po čtyřech hodinách práce domů, měla jsem v plánu, že se zastavím na nákup. Kluci jsou dva dny ve školce. Tzn. že je potřeba efektivně využít čas. Práce, nákup, rychlý oběd, dodělat práci, poklidit doma, zabalit na odpoledne a vyzvednout děti ze školky, rovnou na kroužek. Večer padnout s ibalginem do postele. Na nákup jsem nejela a odpoledne neuklízela, večer jsem objednala nákup se skleničkou vína u televize. Myslete si o tom, co chcete, hodnoťte dle libosti, pro mě je to věc, kterou bych si dříve nedovolila a na kterou jsem teď pyšná.

Jsem rozhodně jinou mámou, než jsem byla před dvěma lety. Ani lepší, ani horší. Dobrou mámou? To bych si moc přála. Kdo to bude hodnotit? Okolí, moje děti? Myslím, že nakonec jediný, kdo nás bude hodnotit jsme my samy.

Proto, až budete zase rozdávat váš čas i lásku, ukrojte také kousek pro sebe.