Polopohádka bez konce

Dlouho jsem chtěla přeložit do slov, jaký je vlastně život s dvojčaty, protože se mě na to hodně lidí ptá. Abych pravdu řekla, několikrát jsem si na tom vylámala zuby. Několik týdnů se mi nedařilo dostat na papír něco, co by mělo hlavu a patu. Jednak proto, že mi to vlastně přijde normální, protože jsem prostě nepoznala, jaké to je, starat se jen o jedno dítě. A taky jsem došla k závěru, že je to možná jedna z těch věcí, které prostě nevysvětlíte, dokud si to nezažijete. Tak jsem se rozhodla, že nechám svá dvojčata dvojčaty a napíšu pohádku. Je to vlastně pohádka jen napůl, je o nich a taky není, je o nás a zároveň možná o každém z vás. Přečtěte si ji, nebo si ji zkuste přečíst a mít u toho otevřené oči. Čtěte mezi řádky a možná najdete něco tam, kde byste to vůbec nehledali. Od toho totiž pohádky jsou. Tak pěkné čtení vám všem.

Byla jednou jedna osoba, protože měla dlouhé vlasy a tendenci všechno organizovat, můžeme říct, že byla ženského pohlaví. Takže, tahle žena si tak žila ve svém pohodlném domově, nemůžeme tvrdit, že to bylo království, protože neměla v oblibě obklopovat se drahými věcmi, měla ráda útulno a byla celkem skromná. Žila tam s osobou mužského pohlaví (kritéria: vousy a smysl pro humor), se kterou se měli moc rádi. Proto jim jednoho dne čáp přezdívaný Silák přinesl dva uzlíčky, ve kterých byli schovaní dva tvorečkové, kterým brzy začali říkat Trpaslíci.

Žena i muž si do té doby mysleli, že jsou šťastní, ale až Trpaslíci jim ukázali, jak moc se mýlili. Jejich život se najednou změnil v pohádku a z jejich obyčejného domova se stal domov neobyčejný a zvláštní. Byl celý zaplněn malinkatými věcmi, dvě malé postýlky, dvě malé židličky, malé talířky a hrnečky, dvě malá křesílka a malé skříňky se stejným oblečením. Protože se často jejich domovem nesl hlasitý smích, celý se naplnil štěstím a pohodou.

Jak to ale v pohádkách i v životě bývá, zlo si často najde cestu. I v naší polopohádce má své místo. V našem příběhu žil nenápadný tvor. Kdybyste ho chtěli najít, určitě se vám to nepovede, má totiž spoustu podob a rád splývá s ostatními věcmi, to je jeho největší zbraň. Požírá štěstí, a i když byste to do něj neřekli, chrlí hněv a dokáže být někdy pěkný protiva. Jmenuje se Stereotyp. Divné jméno pro pohádkovou postavu, říkáte si. Pojmenujme ho raději Tvor-netvor. Tento Tvor-netvor se rád zabydlí nejčastěji v koutě domu a vystrkuje své nenápadné drápy ve chvílích, kdy to nejméně čekáte. Mohlo by se zdát, že není tak nebezpečný, tak tam prostě sedí v koutě a občas vystrčí svůj dráp. Jak už jsem ale řekla, tenhle Tvor-netvor požírá štěstí. Snažíte se ho zahnat smíchem, jemu to ale nevadí, on si na něm pochutnává. Živí se hlavně nudou, sílu mu dodává nedostatek vděčnosti, ticho a taky křik.

Asi vás napadne, že když se zabydlí ve vašem příbytku, jen těžko ho dostanete pryč. Opravdu, tento tvor se nenechá ani uplatit penězi, ani se s ním nedá rozumně domluvit. S Tvorem-netvorem se to prostě má tak, že když už ho doma jednou máte, je vážně těžké se ho zbavit. Abychom mu ale nekřivdili, má i svou světlou stránku, která se může ukázat tehdy, když Tvora-netvora zvládnete zkrotit.

Je tu naštěstí několik nástrojů a kouzel, které to dokážou. Jedna z mocných zbraní, kterou můžete vzít na pomoc, je Odvaha. Nemá ji každý a je velké umění ji použít tak, aby nezničila všechno kolem. Když ji ale použijete správně a v přiměřeném množství, dělá opravdové divy. Umí totiž vykouzlit něco moc výjimečného, Změnu. Je to velká pomocnice v boji proti tomuto zlořádovi. Tvor-netvor se také bojí lásky a všech jejich pomocníků jako jsou obětí, pusinky do vlasů, na tvář i na čelo, lechtání a hlazení po vlasech. Taky funguje jedno z nejmocnějších zaklínadel. Pokaždé, když ho vyslovíte, Tvor-netvor se lekne, vždycky jen malinko, ale čím víckrát toto zaklínadlo zopakujete, tím menší Tvor-netvor bude. Zní: "Mám tě rád". Jen tak, bez ale a protože, bez i když a i tak. Prostě jen "Mám tě rád".

A potom je tu jeden ohromně účinný kouzelný lektvar. Lektvar se jmenuje Zážitkovník. Namícháte ho tak, že posbíráte velké množství zážitků, smíchu, pohody a promícháte. Pokud chcete namíchat silnější dávku, vyrážejte na své výpravy za zážitky společně. Pak tenhle lektvar rozlévejte po svém domově, do každé místnosti i rohů. Uvidíte, že Tvor-netvor nebude vědět, která bije. Lektvar je dokonce tak mocný, že ho můžete rozlévat i několik týdnů, měsíců a let po tom, co ho připravíte. Čím jsou zážitky silnější, tím déle funguje. Proto vyrážejte ven, když prší a taky tam, kde to neznáte, občas se ztraťte v lese a dejte si svačinu na vrcholku hory, kreslete si do písku a nechte své děti vymýšlet bláznivé věci, dejte si něco moc dobrého a taky něco strašně hnusného a co je důležité, dělejte to, co sami chcete a máte rádi.

Tvor-netvor z našeho příběhu není ten nejhorší z nejhorších, malí Trpaslíci s ním bojují jako rytíři s mocným drakem a většinou statečně vítězí. Něco vám prozradím, obecně mají totiž malí trpaslíci nad tvory-netvory velkou moc, a protože v našem příběhu jsou hned dva najednou, jejich moc se násobí. Po většinu času je to tedy roztomilý dráček, který Trpaslíkům dodává pocit bezpečí a jistoty. Přesto ale někdy nečekaně vystrčí svůj dráp a všechny v tom pohodovém domově překvapí. Myslím, že s ním zatím bojují statečně, ale jeden nikdy neví.

Tady zatím naše polopohádka končí. Dopíše ji sám život. Jestli Tvor-netvor zvítězí nebo ne, to se dnes nedozvíme. Já věřím, že když o všech takových tvorech-netvorech víme, můžeme nad nimi mít navrch. Věřím, že dobro vítězí. Vím, že pohádky mají dobrý konec.

Proto i vy věřte a vězte, a taky se mějte, spolu a rádi ♥♥...