Uklízecí maniak nebo jen obyčejná ženská?

Úklid je podle mě jedna z nejnevděčnějších prací obecně. Všimnete si ho jen, když se nedělá. Muži a ženy. Dnes, v době unisex toalet a rovnoprávnosti za hranicemi selského rozumu, začíná být ženská práce sprosté slovo. Můžeme se ale nakrásně tvářit, že jsem si rovni, ale muži prostě vidí (ne)pořádek úplně jinak.

Minulý týden jsem se vrátila po dvoudenním semináři domů a můj manžel mi hrdě hlásil, jestli jsem si všimla, jaký udrželi pořádek. Samozřejmě jsem ho pochválila, jakou odvedl skvělou práci (a zároveň ignorovala, že si myslí, že je pro mě nejdůležitější, aby po mém příjezdu bylo čisto). Každopádně, hraček se na zemi válelo jen zanedbatelné množství, nádobí v kuchyni bylo uklizené a děti vypadaly najedeně a na jejich poměry čistě 😊. Stejně mi zabralo celé dopoledne, než jsem poklidila. Zametla ve všech pokojích, umyla koupelnu a otřela umatlané prkénko.

Některé věci vidíme speciálně my ženy a mužům to nelze nijak zazlívat.

Také je tu jedna skutečnost, kterou muži mylně zaměňují. Na první pohled to může vypadat, že máme rády úklid. Pořád někde běháme s hadrem a koštětem nebo rozprašovačem a voníme, stíráme, drhneme a leštíme. Co si ale spousta mužů neuvědomuje, že důležitý je pro nás hlavně výsledek. Ten pocit provoněného bytu a v případě, že máte doma malé děti, 5minutový dokonalý pořádek. I když takovým ekvivalentem může být třeba pocit z právě umytého auta a vyluxovaných zadních sedaček bez drobků od rohlíku.

Jak docílit tohoto efektu bez práce? Jednoduše, pozvete si někoho na úklid. Ovšem to se v našich končinách nehodí. U nás totiž ženy stíhají pečovat o děti, uvařit, uklidit a k tomu přivydělat nějaké peníze. Nebo? Směrem na západ, ale třeba i na jih, se normálnost takových služeb zvyšuje. Kulturní rozdíly jsou tak markantní, že si nedokážeme rozumět. Ve Španělsku je prý běžné mít chůvu. Pro ně naprosto nepochopitelné, stejně jako pro ženy v Německu nebo USA, že jsme s dětmi doma obvykle 3, někdy i 4 roky.

V tomhle případě budu mluvit opravdu jen za sebe, ale já za takový luxus většinou děkuji. Za možnosti, které v naší zemi mám. Za to, že jsem doposud mohla svým dětem být mámou na plný úvazek. Není to jednoduché, je to vyčerpávající a nevděčné. A právě proto bychom se na to měly podívat i z druhé strany. Proč je pro nás tak nepřípustné a stále se stydíme za to, zaplatit si pomoc? Když máme volno, je neplacené, počet dní dovolené je rozhodně nezákonný a konec pracovní doby nemáme nikdy. Tak z jakého důvodu si nechceme nechat pomoc? I když všem tvrdíme, jak si samy vážíme rodičovské a jak uznáváme roli mámy jako rovnocennou jakémukoliv zaměstnání, opak je pravdou. 

S přibývajícím podzimem mě téma (ne)pořádku trápí o trochu víc než třeba na jaře nebo v létě. To jsme často pryč. Nejsem žádný uklízecí maniak, a tak spoustu věcí dokážu přejít, raději v sobotu jedeme s dětmi na výlet, než že bych dělala generální úklid. Ale jakmile se tma venku začíná přibližovat čtvrté hodině odpolední, chci trávit čas doma obklopena spíš vůní skořice a jablek než pročůraných prostěradel. Listopad je zároveň časem, kdy všichni moji chlapi v domácnosti slaví narozeniny. To se pak sejde celá naše mnohočlenná rodina a úklid je nezbytný.

Tak se sešly všechny okolnosti a já se poprvé v životě rozhodla pro pomoc doma, otevřela dveře cizí osobě a trochu nervózně očekávala, jak to všechno dopadne. V rámci domluvené spolupráce jsem na webu https://www.hlidacky.cz/ (služba, která vám zprostředkuje komunikaci s ověřenou "hlídačkou"), oslovila mladou studentku, která nabízí kromě úklidu také hlídání dětí nebo domácích mazlíčků. Bylo mi sympatické přispět studentce, sama si pamatuji, jak pro mě v dobách studia byla dobrá každá koruna. Úklidem u nás strávila 3 hodiny, domluva byla rychlá a bezproblémová. Na webu se rychle zorientujete a po zaplacení členství stačí napsat inzerát nebo zprávu konkrétní hlídačce, která má u svého profilu vždy cenu, za jakou službu nabízí. Pak už jen domluvíte den a čas.

Nutno říct, že opravdu nejsem hysterický uklízecí puntičkář. I přesto jsem se přistihla při myšlenkách, že něco bych poklidila jinak. Na druhou stranu tyhle starosti trvaly opravdu krátce a zjistila jsem, že převládají hlavně pozitiva. Spoustu věcí člověk při běžném úklidu přehlíží. Prostě tuhle poličku nebudu utírat celou, až příště, nebudu odsouvat stoleček, o odkládání mytí oken nebudu raději mluvit. A pak ten pocit, když otevřete dveře bytu (zregenerované z hodiny jógy - ano, dokonce jsem si dovolila během toho, když mi někdo uklízel, zajít na jógu 😊). Ten slastný pocit, který si málokdy vychutnáte, protože máte po několikahodinovém úklidu prostě dost. Po dlouhé době jsem také měla energii na to, udělat malé věci, na které ale už většinou nezbývá čas, jako nechat vyvolat fotky z dovolené a pověsit na zeď, koupit nové dekorace, udělat si radost květinou a těm starým dopřát péči, která se jim nedostává.

Když se setkávám s maminkami, které naplno pečují o svoje děti a domácnosti, často mám pocit, že se někam vytrácí laskavost. Ale ne k dětem a okolí, zapomínáme být laskavé samy k sobě. Nechceme si říkat o pomoc ze strachu, že selžeme? Bojíme se, že nás ostatní budou hodnotit? 

Ať už je to jakkoliv, přeji vám, ať si každá najdete cestu ke svojí laskavosti. Přichází čas Vánoc, období roku, ve kterém se snažíme rozdávat lásku, nezapomínejme nechat si ji také kousek pro sebe.  

A už teď se můžete hlásit na další podpůrnou skupinu pro maminky. Ve čtvrtek, 2.12.,, tématem bude Klidný advent - jak si užít vánoční čas v klidu a pohodě.