Hory, řeky a dětská odolnost
Začal nám poslední ze tří měsíců našeho andaluského dobrodružství. Oproti prvním týdnům tu už fungujeme jako dobře seřízené hodinky. Ranní rutina, pobíhání na zahradě, kouzlení, pěstní souboje o poslední borůvku, příprava oběda, cvičení, skákání do bazénu, chvilka odpočinku při poslechu Pána prstenů, oběd, balení na výlet (hlavně pořádnou svačinu), brodění přes řeky, výhledy, někdy zmrzka a prozkoumávání úzkých uliček, které jako kdyby prosily o to, aby je někdo zvěčnil na pohlednici, po šesté hodině přejezd horským průsmykem zpět domů, večeře, hygiena, práce, večerka nejdřív v deset hodin, v jedenáct odpadnu já, po půlnoci manžel a příští den na novo.
Díky naší neblahé zkušenosti se zašlým domem u moře jsme se ujistili, že jsme rodina vnitrozemního typu, že raději sneseme kohouty kokrhající ve 4 hodiny ráno než možnost, že v noci cestou na záchod nechtěně šlápnete na švába. Že si raději dáme skleničku vína na zahradě s výhledem na zapadající slunce za strmé vrcholky hor, abychom tam mohli druhý den vyrazit překonávat výškové metry, protože "válet" se na pláži nám stačí tak jednou, maximálně dvakrát do týdne.
Andalusie je malý turistický ráj, vlastně velký, hory jsou tu všude, kam se podíváte. A kde jsou hory, tam jsou řeky, u řek najdete stezky a po stezkách můžete šlapat nekonečné kilometry. A když se vám v té nekonečnosti zachce, skočíte si do říčního jezírka a s křišťálově ledovým proudem vody necháte odplout všechny starosti světa.
Kluci jsou zvyklí chodit od malička. V jejich roce a půl nás omrzelo neustálé rozkládání a skládání velkého kočáru a prostě jsme je donutili ťapat po svých. Když byli unavení, brali jsme je na záda. Potom, co i s krosničkou jejich váha přesáhla 15 kg, odmítla jsem je tahat. Ještě vloni jsme je museli hodně motivovat, občas zakňourali, letos jsou to rovnocenní parťáci, kterým někdy sotva stačíme a spíš, než že bychom je museli povzbuzovat, dáváme pozor, aby nelezli tam, kde na to ještě jejich síly nestačí.
V médiích často proletí zpráva o tom, že duševní zdraví dnešní mladé generace je křehké, "sněhové vločky" se jim říká. Děti se hroutí nejen ze špatných známek, ale údajně i z toho, že si mají vybrat v restauraci z jídelního lístku. Jasně, každá generace tu následující považuje za trochu slabší, než byla ona sama. Prababičky máchaly prádlo v řece, babičky používaly tzv. odstředivku, naše mámy normální pračku, my máme pračku se sušičkou a další generace možná přestane prádlo prát, protože díky novým technologiím to nebude potřeba, kdo ví.
Protože tohle je prostě vývojový fakt, se kterým těžko něco zmůžeme, je na nás spíš přemýšlet nad tím, jak posilovat dětskou odolnost v našich moderních podmínkách? My se o to pokoušíme cestováním a poznáváním přírody. Snažíme se, aby si kluci zažili nekomfort alespoň nějakým způsobem, zároveň ale co nejvíce přirozeným.
Jak pomáhá cestování zvyšovat odolnost dětí?
- Zvládáním nečekaných situací – když vám třeba z ničeho nic nenastartuje auto nebo se musíte náhle stěhovat 😊. Děti mají hlad, třeba jsou i unavené, ale musí počkat, než vyřešíte důležitější problém
- Překonáváním fyzických výzev – pohyb v přírodě je často o překonávání fyzického nepohodlí, to přirozeně vede i k psychickému posilování. Učí se vytrvalosti a odhodlání, když musí zdolat náročnou stezku nebo se dostat na vrchol hory.
- Setkáváním s různorodým prostředím – děti se rozšiřováním obzorů učí, že na světě nejsou sami a že se celý svět nemusí točit jen kolem nich
- Rozvojem samostatnosti – při cestování se přirozeně vyskytuje víc situací, kdy se děti mohou "otrkávat", zároveň dostávají různé úkoly, které samostatnost rozvíjí – balení věcí, orientace v přírodě, učení finanční gramotnosti
- Sociální interakcí – i když necestujeme na divoko a nejsme v úplně těsném kontaktu s lidmi, stejně každý den přichází situace, kdy se s lidmi potkáme, například potřebují půjčit startovací kabely nebo přispět na školní výlet 😊
- Učením se respektu k přírodě – před pár dny jsme například navštívili záchrannou stanici pro zvířata z černého trhu, to v dětech probudí přirozenou zvědavost a mají se chuť dozvídat další věci
- Zvládáním strachu a nejistoty – děti se přirozeně učí překonávat všemožné strachy - ze tmy, ze zvířat a i my jim můžeme skrz naše překonávání strachů pomoci v tom, aby jim to šlo snáz