Vítám Vás na místě, kde se můžete konečně zastavit.
Píšu o nás, o ženách
a matkách. O nás, co každý den přemýšlíme nad tím, jestli jsme DOBRÉ MÁMY.
Píšu o mateřství trochu jinak.
Věřím, že každá musíme začít nejprve od sebe.
Věřím ve Vás, sebevědomé mámy!
Možná Vám přijde, že kolem sebe vidíte samé dokonalé mámy: perfektní kuchařky, kreativní podnikatelky, precizní švadleny, výkonné sportovkyně, chápající manželky, trpělivé kamarádky. Ale věřte mi, nikdy nenajdete ženu, která by naplno zvládala všechno najednou.
Uvědomila jsem si, že nemůžu mít perfektně uklizenou domácnost, každý den navařeno z nejkvalitnějších surovin, zároveň se maximálně věnovat dětem, být chápající manželkou a taky kamarádkou. A do toho, jen tak mimochodem, zvládat emoční výkyvy mých dětí.
Každá hospodaříme se stejným časem. Den není nafukovací. Uvědomit si, že nemůžeme zvládat vše, je první krok ke spokojenosti.
Pokud přijmeme fakt, že "stačí" být dobrými mámami, můžeme věnovat čas taky samy sobě. Často nás to přirozeně nutí říkat si o pomoc. A to není vždy jednoduchá věc. Stejně jako umět o sebe pečovat, o svou energii a svoje sny.
Touha být tou nejlepší mámou mi bránila v tom dělat, co mě opravdu baví. Když jsem se zbavila pocitu být nejlepší, začala jsem věnovat víc prostoru sobě a našla jsem dávno zapomenutou touhu po psaní.
Obraz dokonalé mámy, který máme před očima, nám totiž může bránit rozvíjet, v čem jsme opravdu dobré.
Začněte věnovat více času sobě a zjistíte, že naslouchat svému tělu, mysli a respektovat emoce, se stane tak nějak dodatečně.
A až se to stane, možná budete potřebovat povzbudit, vědět, že na té cestě nejste samy.
Proto jsem se rozhodla psát a dělat, co mě baví. Buďte tu vítané i vítáni.
Začal nám poslední ze tří měsíců našeho andaluského dobrodružství. Oproti prvním týdnům tu už fungujeme jako dobře seřízené hodinky. Ranní rutina, pobíhání na zahradě, kouzlení, pěstní souboje o poslední borůvku, příprava oběda, cvičení, skákání do bazénu, chvilka odpočinku při poslechu Pána prstenů, oběd, balení na výlet (hlavně pořádnou svačinu),...
"To svědčí o tom, že ze všeho nejvíc se bojíš – strachu." JKR
Jak se to má tedy s tím dětským zlobením?
Blog slaví! Za ty 4 roky jsem napsala a sdílela s vámi 81 článků. Troufám si tvrdit, že všechny s radostí a láskou, kterou mi psaní přináší. Děkuju, za to, že vám moje slova stojí za váš čas. Kam až moje paměť sahá, jsem toužila psát, přála jsem si, aby to, co napíšu, někdo četl, ale vlastně nevím, jestli...