Ahoj, svobodo...

Tenhle rok, když se celá naše rodina věkem ocitla na magickém čísle 3, jsme začali procházet životní zkouškou...

Nuže, užili jsme si krásnou letní dovolenou, kdy si děti naprosto úžasně vyhráli společně. Opravdu se maximálně naplnily věty, kterými mě všichni utěšovali, hlavně na začátku: "Zase si spolu ale vyhrajou, až budou větší." Takže ano, dočkali jsme se. Už ale taky bez řečí a slz tráví noci u babiček a ve školce. Ráno se vzbudí a sami se obléknou, vyčistí zoubky, nasnídají se. Pomalu se ke mně blížila, svoboda. Najednou mám mnohem víc času sama na sebe. Čas, to je skvělá věc, člověk může dělat všechno, co si poslední roky musel plus mínus odpírat, kadeřníka častěji jak jednou za půl roku, kosmetiku, cvičení, víno s kamarádkou a když už jsme u toho, i tu práci. Co víc bych si mohla přát...

...ale někdy se v hlavě ženám dějí zvláštní věci...

Neptejte se mě tedy proč ani jak, stejně vám neodpovím 😊. Jedna věc je ale jistá. V létě nás přivítá další člen rodiny. A ne, nebude to pes, ani další králík. Ale normální, obyčejný mimino (všimněte si jednotného čísla 😊).

Tímto byl zodpovězená důležitá otázka, kolik jich bude. Když jsem byla na prvním vyšetření, přiznávám, že jsem byla strašně nervózní. Čekat znovu dvojčata by byla velká náhoda, ale rozhodně by to nebylo nemožné. Takže se mi celkem ulevilo, že tentokrát budu oproštěna od toho, hledat kočárek, který by projel normálními dveřmi, od shánění identických věcí a neustálé obavy, jak je fyzicky možné se postarat o dvě miminka najednou. I když některými věcmi možná budu muset procházet znovu. Trpět soucitné pohledy při zmínce, že čekáme třetího kluka. Znovu se bránit, že se na kluka vlastně strašně těším a odolávat pochybovačným pohledům, kteří nevěří, že jsem nechtěla zaplétat copy a řešit barvu oblečení před každým odchodem z domu.

A i kdyby to tak opravdu bylo, z nějakého důvodu si děti nalézají rodiče a ne obráceně. Nezbývá mi tedy než věřit, že si nás třetí kluk vybral a měl k tomu nějaký pádný důvod 😊. Možná je mým úkolem vykřesat veškerou mou ženskou energii, abych ustála ten nával testosteronu, který je už teď poměrně intenzivní nebo je to naopak, možná mám úplně jiný úkol, kdo ví. Proto je rodičovství takové dobrodružství, nikdy nevíte, co vám přinese a jakou cestou se budete muset vydat.

Vesmír si asi prostě řekl, že si ještě nezasloužím svobodu a já to respektuji. Podle mě totiž vždycky ví, co dělá.