Děti (ne)zlobí - 4 roky poté

Jak se to má tedy s tím dětským zlobením?

Než jsme odjeli na tříměsíční pobyt do Andalusie, kluci zlobili, dost. Byli drzí, zlí na nejmladšího bráchu a nekočírovaná energie jim sršela i ušima. Manžel před odjezdem hodně pracoval a já byla strašně unavená a snažila jsem se převážně odpočívat, a tak jsme ani jeden na dvojčata neměli tolik času, kolik by potřebovali. Před odjezdem jsem si vizualizovala, co bych ráda během těch tří měsíců narovnala, zlepšila, aby jsme jako rodina byli víc spokojení. Kromě mého psychického a fyzického zdraví, to bylo taky mít víc času na děti, uklidnit se a míň křičet. 

Jeden z kluků, nebudu jmenovat, říkejme mu třeba Vlasta (😊), moc rád poslouchá pohádky. Ať už mu je čteme, nebo pouštíme v audio verzi. Za poslední půl rok naposlouchal 160hodinovou šňůru Harryho Pottera. Absolutně ho to zklidní a díky tomu má neuvěřitelně pestrou slovní zásobou. Ale většinou si nedokáže sám najít jinou zábavu. Když se ho ptám, co by rád dělal, jsou to všechno hry, které vyžadují další osobu. Chce si hrát na babu, na schovávanou, baví ho deskové hry. Oproti jeho bráchovi, říkejme mu třeba Hanka (😊), tedy častěji "zlobí". Prostě proto, že se ještě nedovede sám zabavit. Vznikají tak někdy dost obtížné situace. Zatímco si Hanka maluje, staví z lega nebo něco usilovně vyrábí z krabice, Vlastovi srší z hlavy plamínek a vysírá všechny, kdo jsou v tu chvíli zrovna k mání. Jasně, co si budeme, je to náročná vlastnost, ale to, že mi to vadí, je spíš problém víc můj než jeho.

Další z problémů je, že za čtením a posloucháním, kromě otočených stránek, jaksi nevidíte žádný hmatatelný výsledek. Když Hanka něco namaluje, jde si to vystavit na lednici, když Vlasta někoho píchne kouzelnickou hůlkou do oka, většinou si vyslouží můj monolog, a ani ten si za rámeček nedá.

Určitě jste zaznamenali, že už nějakou dobu se začíná internetem valit jako vlna systém umělé inteligence. Někdo v ní vidí hrozbu, druhý zase obrovský potenciál. Ve mně se to přirozeně jako všechno překlápí jako na miskách vah. Bez ohledu na to, co si o AI myslíme, už ale je a bude součástí našeho světa a není možné ji jednoduše vymazat. Máme jedinou možnost: přizpůsobit se.

Protože AI bude přirozeně do našeho života zasahovat víc a víc, je podle mě fajn se s ní učit zacházet a vycházet. Tak se občas AI na něco zeptám nebo ji použiji místo toho, abych otázku zadala do Googlu. Je to podobné, stejně jako ve vyhledavači se musíte umět dobře ptát.

Tak jsem tedy AI jednoduše popsala náš problém.

Vypadalo to asi takhle:

Ahoj AI, se synem, 5 let, řešíme, že u ničeho moc dlouho nevydrží. Rádi bychom pro něj našli nějakou konkrétní vhodnou aktivitu, kterou by se zabavil a zároveň by aspoň něco vyprodukoval, byl by po ní vidět výsledek, ze kterého by měl radost.

Silné stránky – má dobrou paměť, je citlivý, o všem musí mít přehled, dokáže věci dělat intenzivně, dokáže se soustředit na audio poslech, na svůj věk má obrovskou slovní zásobu a bohatý vnitřní svět Co ho nejvíc zajímá? Příběhy, rád si prohlíží obrázky, knížky, svět fantazie, rád povídá, vypráví, konverzuje, občas mi vezme telefon, se kterým fotí.

AI mi odpověděla:

Vzhledem k silným stránkám a zájmům vašeho syna se zdá, že by mohl mít zájem o aktivity, které kombinují jeho lásku k příběhům, fantazii a konverzaci. Zde je několik návrhů, jak můžete podpořit jeho zájmy a zároveň mu poskytnout příležitost k vytváření něčeho, co má viditelný výsledek:

• Vytváření vlastních knížek - Nabídněte mu prázdné knížky nebo sešity, kde by mohl psát nebo kreslit vlastní příběhy. Můžete společně vymýšlet zápletky a on by pak mohl příběh ilustrovat. To by mu umožnilo využít jeho slovní zásobu a fantazii a zároveň by z toho měl hmatatelný výsledek - vlastní knihu.
• Audioknihy a podcasty pro děti - Vzhledem k jeho schopnosti soustředit se na audio poslech, můžete zkoušet audioknihy nebo podcasty určené pro děti. Existuje mnoho edukativních a zábavných možností, které by mohly rozšířit jeho obzory a zároveň podpořit jeho lásku k příběhům.
• Fotografický projekt - Jelikož rád používá telefon pro focení, což je skvělý způsob, jak dokumentovat svět kolem sebe, můžete ho povzbudit, aby vytvořil "foto příběh" nebo "foto deník". Může si například každý den vybrat jedno téma nebo objekt k focení a vyprávět příběh skrze tyto obrázky.
• Digitální vyprávění příběhů - S využitím tabletu nebo počítače může vytvářet digitální příběhy pomocí aplikací určených pro děti. Existují aplikace, které umožňují kombinovat text, obrázky a dokonce i zvuk, což by mohlo být přesně to pravé pro něj.
• Role-playing hry (RPG) nebo stolní hry s příběhovým zaměřením - Hry, které se zaměřují na vyprávění příběhů a postavy, by mohly být pro něj zajímavé. Existují jednoduché stolní hry a RPG pro děti, které mohou podpořit jeho kreativitu, schopnost týmové práce a problémové řešení.
• Interaktivní příběhové aplikace - Jsou aplikace, kde může ovlivňovat průběh příběhu svými rozhodnutími. To by mu mohlo umožnit prozkoumat různé výsledky a podpořit jeho zvídavost.

Při výběru aktivit je důležité vycházet z jeho zájmů a postupně zkoušet různé možnosti, abyste našli to, co ho nejvíce baví a motivuje. Je skvělé, že hledáte způsoby, jak podpořit jeho jedinečné schopnosti a zájmy.

AI vymyslela spoustu zajímavých nápadů, některé sice pro starší děti, my jsme koupili sešit s motivem Harryho Pottera a začali vymýšlet zaklínadla. Samozřejmě je také potřeba asistence, někdy si maluje sám, ale byla to po dlouhé době aktivita, která měla nějaký hmatatelný výsledek a bavila ho. Za ten měsíc tady, se situace dost proměnila. Kluci mají stále někdy potřebu nás pozlobit, drze mě odbít nebo si dělat z mladšího bráchy mašinku, ale s tím, jak se zvýšil čas pro ně, se rapidně snížily situace, kdy by se s nimi nešlo dohodnout.

Možná k tomu také dopomohlo to, že se snažím trávit pravidelně s každým z nich zvlášť aspoň chviličku týdně. Začali tomu říkat Potterova hodinka, protože nejčastěji se věnujeme nějaké kouzelnické činnosti. I tady je náročné si vyhradit čas jen na jedno dítě, ale když dostanou prostor jen sami pro sebe, jako kdyby se mi před očima objevil úplně jiný kluk. Sama vím, že vytvořit takový prostor dá práci a mnohem snáz se o tom píše. Za poslední rok se nám to doma dařilo jen, když byli kluci nemocní a tím pádem někdo nemohl jít zrovna ven. Ale tady vidím, jak moc je to fajn a že to stojí za nějaké to plánování.

Někdy nabereme jako rodiče pocit, že máme doma nezvladatelné dítě, že nám dělá naschvály, zlobí, trucuje, vzteká se. Často nás nenapadá, jak situaci řešit, třeba nemáme sílu nebo možnosti, jak to zlepšit. Když se ale občas zvládneme zastavit, podívat se na svět těma dětskýma očima, zjistíme, že děti zlobí, ale proto, aby upoutali naši pozornost. A už TO někdy stačí, aby se věci zlepšily, třeba jen o kousíček a všichni pak byli spokojenější.

Zlobí vaše děti nebo nezlobí?

Podnikáte s dětmi soukromé schůzky? 

A máte zkušenosti s umělou inteligencí? 

Před 4 roky vznikl tento článek. Měla jsem tou dobou ještě spoustu věcí idealizovaných. Ale hlavní myšlenka zůstává stejná. Ať už to nazýváme zlobením nebo ne, všechno se většinou točí kolem toho, aby upoutaly naši pozornost.