Kapsy plné kaštanů

Procházím lesem a chladný vzduch se opírá o mé tváře. Padající listí začíná pomalu pokrývat chladnou zem. Studený vzduch prostupuje vrstvami oblečení a nutí mě dát ruce křížem. Znak vzdoru. Bránit se mu ale nemá cenu. Podzim. Je tu. Se vším, co k němu patří. Mlhou zahalené lesy. Barevná mozaika poskládaná přírodou. V loužích se odráží zbytky pavučin zapomenutého léta. Musíme se dívat dopředu, ale zůstáváme někde v sobě. To je dobře.

Podzim. Období, které nás nutí vychutnávat každý sluneční paprsek. Z hloubky skříní vytahujeme vlněné svetry a ponožky od babiček nám připomínají, že jsme také byli dětmi. Pálíme svíčky a objímáme hrnky s teplým čajem. Ukrýváme se do svých domovů a trochu i do svého srdce. Rovnáme si věci ve skříních a taky v sobě. Vážíme si nedeštivých dnů. Rozjímáme. Nad životem.

Tak jako příroda musí odpočívat a nabírat sílu, i my se uzavíráme. Stromy postupně přichází o své zelené koruny. My o svůj vitamín D a optimismus. Mámy malých dětí o své vlasy. Za současné situace také mámy velkých dětí. Vydržme! Nechme děti dýchat čerstvý vzduch. Nechme je probíhat barevným listím. Nechme je s červenými nosy a růžovými tvářemi běhat v loužích. Užijme si teplo, které nás vítá pokaždé, když dorazíme zpět domů. Vychutnejme si kakao se sušenkou. Pojďme s dětmi číst, když déšť bubnuje neznámé melodie na naše okna. Nechme oči otevřené a naslouchejme.

Miluju podzim. Je to nejrozporuplnější doba roku. V jednu chvíli se nechám pohltit hřejivými barvami kolem sebe a hned potom na mě spadne tíha sychravých dnů, taková, že se mi nechce vstát z postele. Naštěstí mám dva pomocníky, kteří mě z ní rychle vytáhnou. A nejen z postele. Taky ven a já jsem za to nesmírně vděčná. Obvyklý podzimní splín zatím nepřichází, není na něj čas :-). Je čas na běhání a skákání, je čas na sbírání kaštanů a šišek. Doba na probíhání loužemi a blátem. Na trhání šípků. 

Výpravy ven se samozřejmě s příchodem podzimního období dostaly zase o stupeň výš. Asi každá máma zná ten pocit, kdy vám po zádech stéká pot, zatímco se snažíte nasoukat vašemu dítěti holiny, navléknout mu třetí vrstvu oblečení a potřetí mu nasadit čepici, zatímco si jednu holinu sundá. Když už konečně stojíte před vchodovými dveřmi nastává čas návratů. Pro chybějící část oblečení, jídlo, pití, dinosaury, auta, klíče... A celé to provází zoufalé myšlenky na letní odchody v tričku a žabkách.