Poporodní refresh

Před narozením dalšího škvrněte byli kluci dá se říct už celkem "samostatní". Začali pravidelně chodit do školky a i přesto, že jsem začala pracovat, najednou se mi už mnohem lépe plánoval čas jen pro mě. Začala jsem chodit plavat, do sauny, na procházky, psala jsem, sem tam vyrazila na kafe. Pak se narodilo miminko. Než jsem se stihla rozkoukat, byla jsem zase ve starých zajetých kolejích, kde na prvním místě rozhodně nejsem já, ale ani na tom druhém, třetím,… Říkala jsem si, tohle je jen období a je vlastně normální upozadit svoje potřeby. V hlavě mi znělo, že je to jen na nějaký čas. A věřte mi, měla jsem pocit, že tohle mám už odpracováno.

Kluci nechodili 3 měsíce do školky. Když byli prckovi dva měsíce, odjeli jsme na dovolenou, pak ještě prodloužený víkend. Najezdili jsme přes 2 tisíce kilometrů. Já balila, vybalovala, zase balila. Navíc od narození není naše miminko kočárkový typ, co 3 hodiny v kuse spí. I když jsem oproti našemu obvyklému tempu o hodně zpomalila, odpočinek tomu říkat rozhodně nejde. Čas opravdu jen pro sebe se scvrknul do večerní sprchy a co si budeme povídat, někdy ani sotva. Párkrát mě vypla velká únava. Prostě jsem jela s kočárkem a chytala mikrospánky. Tak jsem si občas lehla a zbytek únavy přebíjela kávou, ignorovala jsem všechny další známky vyčerpání, podcenila jsem dlouhý a těžký porod, náročné týdny před ním i po něm. Nakladla jsem na sebe víc, než jsem byla schopna zvládnout.

Po třech měsících si asi moje tělo řeklo, že už to přeháním a hodilo mě do úsporného nastavení. Jako kdyby na mě spadly všechny problémy, i ty, které vůbec neexistují, nespala jsem a dohnaly mě nepříjemné úzkosti. Musela jsem zapojit veškeré skills a hlavně to, co většinou radím klientům. Možná i kvůli tomu jsem si připadala nemožná. Věděla jsem JAK, ale sobě v tu chvíli pomoc nedokázala. Navíc jsem si neustále vyčítala, že nemám být proč v háji, že jsou na tom některé mámy přece mnohem hůř, že na světě se dějí horší věci. Sundala jsem nohu z plynu, všechno to ze sebe vyklopila a podívala se zpátky. Zase jsem viděla ten vnitřní tlak na sebe sama a říkala si, že je možná div, že to nepřišlo už dřív.

Takže pro všechny ty, které mi někdy říkají, jak úžasně to zvládám, nezvládám to úžasně, ani trochu. Po pravdě se mi tak strašně moc ulevilo až ve chvíli, kdy jsem si přiznala, že to prostě nedávám. Že jsem taky jenom člověk, z masa a kostí, ne máma robot. Že si můžu dovolit brečet, kdykoliv a kdekoliv, že to v sobě nemusím dusit.

Takže dneska, milé maminky, tady mám takový refresh. Pro mě, pro vás, pro vaši ženu, kamarádku, pokud vidíte, že už toho má prostě dost. Je úplně jedno, kolik máte dětí nebo problémů, vždycky bychom se měly podívat na to, jestli se náhodou nezanedbáváme.

Na co si dát pozor (nejen když máte zrovna novopečené miminko).

• Čas pro sebe. Ať chcete nebo ne, tohle je namber van, numero uno, číslo jedna, bez toho to nepůjde, nebude to dlouhodobě fungovat. Prostě a jednoduše to nejde oželet a když to uděláte, velmi brzy se vám to vrátí jako bumerang. Ať už je to čtení, jóga, čas s nejlepší kamarádkou, je to jedno. Neznamená to nutně odchod na půl dne od kojeného miminka. Pro začátek třeba hodinka nebo dvě týdně? 

• Společnost. Především po porodu se máme tendenci uzavírat. Nejprve pudově, protože se bojíme o miminko, což je do jisté míry v pořádku. Neměly bychom ale zanedbávat sociální vazby dlouhodobě. Ať už jde o setkávání s přáteli, rodinou, účastnění se různých skupin pro rodiče, všechno to nám může pomáhat udržet duševní rovnováhu.

• Odpočinek a zdravý spánek. Po porodu málo která z nás vyjde z porodnice a vypadá jako Kate, takže se musíme trochu sbírat. Odpočinek, především v šestinedělí, je ohromně důležitý. No a zdravý spánek v těhotenství je celkem vtipná věc. Na ten přerušovaný si tělo poměrně rychle zvykne a adaptuje se na něj, proto je ale důležité odpočívat s malým dítětem také přes den. Znáte tu otřepanou větu: "Když spí miminko, má spát i maminka?" Kdo z nás si to ve skutečnosti bez výčitek dokáže dopřát?

• Fyzická aktivita. Je fajn ale nezanedbat také pohyb a ve chvíli, kdy se na to alespoň trochu cítíme, nám krátká procházka může prospět hlavně po psychické stránce.

• Zdravá a vyvážená strava. Všude se o tom píše, ale realita bývá jinde. Máma má často potíž se vůbec dopoledne převléknou z pyžama, natož dbát na vyváženou stravu, ale je to jeden ze základů. Po porodu je naše tělo vyčerpané a dostatečným přísunem vitamínů posilujeme nejen nás, ale také naše miminko. Např. poctivé vývary, které pro naše babičky byly lékem na všechno a ne odbývání rohlíkem za pochodu na procházce.

• Komunikace. Pokud se cítíme přetížené, je dobré o tom mluvit. Ať už s kamarády, rodinou, popřípadě také odborníkem. Sama jsem tentokrát musela sáhnout po kontaktu na mou kamarádku psycholožku. Ohromně se mi po rozhovoru ulevilo a vlastně po rekapitulaci posledních pár měsíců jsem si uvědomila, že jsem jela trochu na autopilota a ignorovala některé varovné signály, které samo sebou přicházely.

Tohle všechno jsem sama pěkně flákala. Tudíž vím, že teorie je jedna věc a praxe druhá. Příště tedy už s praktickými tipy, čím a jak si v jednotlivých oblastech pomoci. 

 Jak si vedete vy? Ve které oblasti se zanedbáváte nejvíce? A která je pro vás naopak samozřejmostí?