Rodina jako hřiště, kdo určuje pravidla hry

Za chvíli odjíždíme. Je mi trochu smutno, protože jsme si tady zvykli na dovolenkový režim. Pořád někde být, poznávat nová místa, vstávat pozdě, večeřet se západem slunce, mít na sebe čas, povídat si, smát se…

Jeden z největších benefitů našeho pobytu tady byl společně strávený čas. Že jsme konečně mohli věnovat víc pozornosti klukům, kteří, i když to někdy nevypadá, jí stále potřebují víc než dost. Je až neuvěřitelné, že ač jsou to dvojčata, povahově se ve spoustě věcech liší a s různorodou povahou musí mít člověk i jiný přístup. To, co si dovolím k jednomu, nemůžu si dovolit k druhému. Učí se tu plavat, a zatímco jednoho můžu pustit a vím, že to pro něj bude motivace, která ho bude hnát kupředu, kdybych to samé udělala druhému, bude to brát jako zradu a už mi nebude příště věřit. Oba jsou citliví, ale každý jinak.

Díky tomu, že manžel znovu po dvaceti letech objevil svou vášeň pro skateboarding, udělali jsme tady z toho rodinnou aktivitu, navíc skateparky jsou tu baby-friendly 😊. Na začátku se jeden z kluků bál víc než ten druhý. Po každém pádu následovalo několik vyčerpávajících minut přemlouvání, po každém nezdaru muselo přijít další povzbuzování. Jednou to bylo obzvlášť náročné. Zkoušela jsem ho všemožně motivovat, povzbuzovat, ale v očích měl strach, a zatímco brácha jezdil jen s minimální podporou, on to provztekal a probrečel. Při odjezdu domů se mi v hlavě točila pořád stejná myšlenka:

Má to cenu?

Tlačíme ho do toho kvůli nějakým našim ambicím? Neměl by raději zůstat u svého fantazijního světa, který tak miluje? Má strach. Nebude mít pak ještě větší blok v hlavě, když ho do toho budeme nutit? A když mám takové otázky, většinou mám pak večer potřebu to probrat s dětmi. Tak jsme si večer, během čtení pohádky, povídali. Nenuceně, žádné "teď se posaď a povídej, co tě trápí."

"Heleď, broučku, dneska nám to v tom skateparku moc nešlo, viděla jsem, že máš strach, přemýšlela jsem o tom a přijde mi, že jsme tě dneska možná moc nutili."

"Jo a já jsem se hodně bál."

"Jak by si to chtěl udělat příště?"

"Chtěl bych, aby si mě nenutila a nespěchala na mě, já si sám řeknu, až budu chtít jezdit těžší sjezdy."

"Jasně, to chápu, ale vzpomínáš, jak si minule měl strach plavat bez rukávků, kdybysme tě s tatínkem trochu nepostrčili a nenutili tě, budeš pořád plavat jen s rukávkama. Pamatuješ, jakou si pak měl radost, když si přeplaval bazén skoro sám? Někdy tě musíme trochu popostrčit, aby si překonal strach. Ale dám si příště pozor, abych tě nenutila tolik."

"Dobře, maminko."

O týden později to bylo taky náročné, ale o hodně lepší. Řekl si, že potřebuje podporu a jistit při sjezdech, vždycky jsem tam buď já nebo manžel byli. Neodporovala jsem mu, nechala jsem mu víc času. A další týden se stalo něco neuvěřitelného. Vzal skate a do pěti minut sjel sám všechno, čeho se před tím bál. S jistotou, s úsměvem, bez strachu a nemohli jsme ho odtamtud dostat.

Není to jednoduché. Rodičovská cesta je plná přešlapů a chyb, ale naštěstí máme jeden magický prostředek. Tím je komunikace. Funguje jako náplast. Zakřičím? Jsem někdy moc přísná? Ujedou mi nervy? Řeknu něco, co jsem neměla? Vždycky můžu i za tím nejmenším dítětem přijít a vysvětlit mu to. A taky se zeptat. Jak to příště udělat jinak, lépe?

Mám pocit, že se dnes hodně mluví o tom, jak se má dát dětem prostor. Aby si přišly na to, co je baví, hlavně do ničeho příliš nenutit, spíš nabízet. Dělat dohody, být trpěliví. Jenže děti se učí. Nejen jak překonávat strachy, ale i jak pracovat s nezdary a jaké to je udělat chybu. Je strašně důležité, abychom je vedli i k tomu být chvíli v nějakém nekomfortu.

Hodně se mi líbilo přirovnání v knize Odemykání dětského potenciálu. Jako rodiče stavíme dětem hřiště, určujeme, v jakém poli se budeme pohybovat a to, jaká pravidla bude mít hra uvnitř hřiště, už může být předmětem diskuze a vyjednávání.

Možná jste si taky někdy říkali, nutit nebo nenutit? Být přísný nebo benevolentní?

Kdy už je to moc? Není to moc málo?

Jak to máte s vašimi dětmi vy? Jak vypadá vaše hřiště a kdo určuje pravidla hry?