Vítám Vás na místě, kde se můžete konečně zastavit.

Píšu o nás, o ženách a matkách. O nás, co každý den přemýšlíme nad tím, jestli jsme DOBRÉ MÁMY.

Píšu o mateřství trochu jinak.

Věřím, že každá musíme začít nejprve od sebe.

Věřím ve Vás, sebevědomé mámy!


Možná Vám přijde, že kolem sebe vidíte samé dokonalé mámy: perfektní kuchařky, kreativní podnikatelky, precizní švadleny, výkonné sportovkyně, chápající manželky, trpělivé kamarádky. Ale věřte mi, nikdy nenajdete ženu, která by naplno zvládala všechno najednou.   

Uvědomila jsem si, že nemůžu mít perfektně uklizenou domácnost, každý den navařeno z nejkvalitnějších surovin, zároveň se maximálně věnovat dětem, být chápající manželkou a taky kamarádkou. A do toho, jen tak mimochodem, zvládat emoční výkyvy mých dětí.

Každá hospodaříme se stejným časem. Den není nafukovací. Uvědomit si, že nemůžeme zvládat vše, je první krok ke spokojenosti. 

Pokud přijmeme fakt, že "stačí" být dobrými mámami, můžeme věnovat čas taky samy sobě. Často nás to přirozeně nutí říkat si o pomoc. A to není vždy jednoduchá věc. Stejně jako umět o sebe pečovat, o svou energii a svoje sny. 

Touha být tou nejlepší mámou mi bránila v tom dělat, co mě opravdu baví. Když jsem se zbavila pocitu být nejlepší, začala jsem věnovat víc prostoru sobě a našla jsem dávno zapomenutou touhu po psaní. 

Obraz dokonalé mámy, který máme před očima, nám totiž může bránit rozvíjet, v čem jsme opravdu dobré. 

Začněte věnovat více času sobě a zjistíte, že naslouchat svému tělu, mysli a respektovat emoce, se stane tak nějak dodatečně.

A až se to stane, možná budete potřebovat povzbudit, vědět, že na té cestě nejste samy.

Proto jsem se rozhodla psát a dělat, co mě baví. Buďte tu vítané i vítáni.

Rodina je složitě fungující systém se spoustou koleček, šroubečků a dalších součástek. Ty do sebe musí dobře zapadat. Aby to všechno fungovalo, je potřeba se o tenhle promakaný celek starat, znát ho a nejen to, v průběhu ho postupně vylaďovat, protože jakmile přibude jediné malinké kolečko navíc, vy musíte přenastavit celý systém znovu.

Na našem prodlouženém víkendu na Moravě se po pár skleničkách vína rozvířila diskuze ohledně rodičovské dovolené otců. Měla by to být samozřejmost, podílet se na výchově malého dítěte? Nebo snad oběť? Měla by se zvažovat hodnota kariéry každého rodiče? Co je vlastně na miskách vah? Když kamarád celkem logicky argumentoval, proč by rád podpořil...

Před pár dny byla neděle, Den matek a já si díky jednomu příspěvku zase připomněla, jak moc vás rodičovský svět pohltí. Jak se začne všechno otáčet kolem toho středobodu, až i vy zůstanete středobodem. Vlastně mě nikdy nenapadlo, že bych děti nechtěla, neměla, nemohla. A přece je tu tolik těch, kteří třeba nechtějí, nemají nebo nemohou.

Dnes jsem po schůzce u klientky doma dostala kytičku a domácí marmelády jako pozornost. Nikdy předem neočekávám poděkování, dárky ani pohoštění, je to pro mě práce a jsem tam, kde mě zrovna potřebují. Možná proto, že dárky nedostávám moc často, donutilo mě to zastavit se. Bylo to totiž takové to "díky", jak pak víte, že to ten člověk myslí opravdu...