Z první části povídání o Sicílii už víte, že když chcete cestovat s dětmi, je důležité mít dobře promyšlený systém úplatků, obzvlášť, když přiletíte na ostrov, který vás přímo vyzývá k objevování archeologických památek a nad přírodními krásami zdejších parků nejde jen tak mávnout rukou 😊.

Máme za sebou tedy víc jak polovinu cesty, naše třetí ubytování poblíž městečka Realmonte je opravdovým skvostem. Pofukuje tu příjemný horský větřík a v dosahu 10 minut máme k dispozici tři písčité pláže, na kterých jsme většinou sami. Samozřejmě je nutné napsat, že jsme si vybrali pro svoji dovolenou zářijový termín, to samo o sobě zaručí mnohem méně turistů a trochu příznivější ceny, i když s počtem dětí a narůstajícím věkem se cena dovolené rapidně zvyšuje.

V blízkosti města Agrigento navštěvujeme další významné archeologické naleziště – Valle dei Templi. Na tomto místě se v minulosti rozkládal řecký antický Acragas, což bylo údajně nějkrásnější pozemské město a krom toho patřilo také k těm nejvýznamnějším na Sicílii. Za návštěvu rozhodně stojí. Cesty jsou tu upravené, pochod k velkému množství zachovalých chrámů zvládnou tedy bez problémů i menší děti.

Jižní pobřeží ještě zdobí takové zajímavosti jako Scala dei Turchi, neboli Turecké schody dál od pobřeží navštěvujeme jedno z dalších horských městeček Caltabellotta. Tentokrát ale nešplháme po schodech, nýbrž odvážně zajíždíme autem až do útrob města. Párkrát hrozilo, že jsme v úzkých kamenných uličkách uvízli, ale naštěstí jsme vždy našli cestu ven. A tady jsme byli celkem vděční za to, že nás natáhli v autopůjčovně (víc v praktickém okénku na konci článku).

Cestou k našemu poslednímu ubytování jsme se zastavili v Enně. Objížďky a lajdácké dopravní značení Italů nás málem od návštěvy jednoho ze symbolů Sicílie odradili. To by byla ale velká škoda, protože město je položené téměř tisíc metrů nad mořem a i tady se můžeme kochat ohromující výhledy až na samotnou Etnu, ke které se vzápětí přiblížíme. Nejvyšší činnou sopku v Evropě máme totiž z posledního ubytování doslova nadohled.

Poslední ze čtyř ubytování je perfektně vybavené a kromě playstationu, hraček pro děti a dvou kávovarů, se tu skrývá taky armáda mravenců, která během několika hodin obsazuje podlahu celého dvoupokojového bytu. Kromě toho, že tedy pár hodin bez výsledku bojujeme proti invazi malých černých dělníků, vypadávají nám pojistky a podaří se nám ve skříňce s jističem zlomit klíč. Ale tak jako všechno i tahle situace má řešení. Proto tak miluju cestování, děti mají zážitek na několik dalších dní a my je během toho učíme, že všechno se dá vyřešit, mravence jsem zlikvidovali postřikem, klíč vydolovali a pojistky se nám podařilo nahodit zpět. 

Etna je bezesporu ikonou Sicílie. V jednu chvíli jsme tedy uvažovali o tom, že se pokusíme o její zdolání i s dětmi. I když máme často vyšinuté nápady, tento jsme zavrhli. Je sice několik možností, jak se na vrchol dostat, ale nikdy to nejde bez průvodce. Na seznamu mínusů tedy byla pro tentokrát cena za výstup pro celou rodinu (zaplatit musíte lanovku, speciální autobus, vybavení plus průvodce - cena v září 2022 byla kolem 60-80 Euro/os.). Dalším bodem bylo možné nebezpečí, pořád se jedná o aktivní sopku a povrch na vrcholu i v jeho okolí není úplně baby friendly, na Etnu pak musíte i přes jízdu lanovkou a autobusem absolvovat také výstup pěšky, který trvá několik hodin a vzhledem k tomu, že jsme nadobro odložili dětské krosny, uchýlili jsme se k variantě B, kterou využívá spousta turistů a rozhodně se nejedná o jen tak ledajaký zážitek. Autem se dá dojet na parkoviště Rifugio Sapienza. Od Mascali, kde jsme bydleli, to byla cca hodinka. Z tohoto parkoviště se dá dojít k dvěma neaktivním kráterům jménem Silvestri. K jednomu vede strmější cesta, k tomu druhému dojdete po rovince a je tak dostupný opravdu pro všechny. My jsme s dětmi zvládli oba, a i když jsme nedosáhli až na samotnou Etnu, procházet se po něčem, co připomíná měsíční krajinu, byl neobyčejný zážitek. 

Velká výhoda zapůjčeného auta je svoboda, kterou při cestování máte, možnost ujet, když se vám někde nelíbí nebo vám třeba zrovna nepřeje počasí. Protože v okolí Mascali hlásí celý den déšť, vydáváme se směr jihovýchod do rodného města Archimeda, do Syrakus.

Tentokrát už nám archeologické vykopávky připadají stejné jako všude jinde, ale přesto stát uprostřed jednoho z nejzachovalejších řeckých divadel, které již 470 let př. n. l dokázalo pojmout až 15 tisíc diváků, má svoje kouzlo. Procházíme tedy areál antického města, který skrývá také uměle vytvořené jeskyně, ve kterých "krásně" vyniknou pisklavé hlásky našich dětí 😊. 

Poslední den našeho dobrodružství ještě navštěvujeme soutěsku Gole dell'Alcantara. Navigace nás tentokrát znovu zradí a my opět bloudíme, ale jak se vzápětí dozvíte, těžko říct, zda je to opravdu její vina 😊.Teď ještě ale k jednomu z našich posledních výletů. Alcantara je řeka, jejíž tok se zařezává do čedičových kaňonů a vytváří neuvěřitelné tvary skal. K řece sjedete výtahem, v ledovém korytě se dá procházet hlouběji do soutěsky a obdivovat tak záhadné skalní útvary. Od Alcantary je to coby kamenem do jedné z nejprofláklejších turistických destinací ostrova, Taorminy. Údajně nejkrásnější letovisko Sicílie a to díky úzkým uličkám, zachovalému řeckému divadlu přímo v centru města a fotogenickými plážemi v okolí.

A jak je to s tím naším blouděním? Obvykle netrefíme cestu na první dobrou. Je vlastně jedno, jestli jedeme autem, nebo jdeme lesní pěšinou, prostě se nám téměř vždycky podaří někde ztratit. Naše děti zatím pokorně kráčí v našich stopách a neustálé hledání v mapách přechází hlasitým, jen ne mlčením. Jinak tomu nebylo ani v Taormině, kde se to hemží nejen hotely, které se předhánějí v počtu hvězdiček, ale především lidmi tísnícími se v kamenných uličkách, které jsou lemované malými obchůdky s kýčovitými suvenýry. Protože davy lidí celé naší rodině způsobují nepříjemné pocity, jako obvykle jsme se instinktivně vydali boční cestou. Naprosto neplánovaně jsme se ocitli v příkrém svahu přímo pod řeckým divadlem. To odpoledne se žádné představení nekonalo, my jsme se ovšem o zábavu postarali několika lidem, kteří si zrovna vychutnávali svou sklenku sicilského vína s výhledem na Jónské moře v místní restauraci. Když jsme se marně snažili najít cestu přes skleněné zábradlí, ještě jsme netušili, že se právě na černo krademe na jednu z nejnavštěvovanějších památek Sicílie – Teatro Greco. Abych to zkrátila, dovnitř jsme se nakonec dostali, rozhodně nejsem bůhvíjak pyšná na to, že to bylo zadarmo, ani že jsme lehce ohrozili zdraví našich dětí šplháním po příkrém srázu porostlém opunciemi, ale na naší obranu, cíl byl opravdu jen vyhnout se lidem, ne vstupnému 😊.

A tak jsme tímto silným zážitkem zakončili naše putování. Večer jsem strávila tím, že jsem se pokoušela nacpat všechny naše věci zpět do jednoho kufru a děti s manželem mezitím zbavovali vnitřek auta od zbytků svačinek a úplatků.